OGN Cube 1.5

„Jak to vidíš s trackery na příští sezónu?“, zeptal se mě jednoho večera kdosi na letištním baru.  V tu chvíli jsem nad tím už taky nějakou dobu přemýšlel a v rukávu měl pár nápadů, kam je posunout dál a jak je tak trochu poladit a vylepšit.

Prvním z nich je potřeba propojení se zbytkem letadla, respektive s ostatními krabičkami, které již na palubě jsou, nebo mohou být. Konektory RJ-12 nebo RJ-45 se tak nějak staly standardem v našem rybníčku létání pro radost a jsou úspěšně a spolehlivě používané v mnoha (i sakra drahých) zařízeních. Jejich stinnou stránkou je však (z mého pohledu) jejich neskutečná obludnost. Na druhou stranu, mikroUSB konektor ušetří spoustu místa, ale dává uživateli falešný pocit přítomnosti USB rozhraní, které tam fakticky není. MiniUSB konektor na Cube ONE byl primárně určen jen pro napájení, přičemž piny D+ a D- byly připojeny jen k debugovací sériové lince (a doporučoval jsem je nikam nezapojovat).

Druhou důležitou věcí, kterou je potřeba vyřešit jsou aktualizace firmwaru. Chyby v kódu jsou normální i u nejlepších programátorů a nové funkce a vlastnosti se ne moc dobře přidávají, když je krabičku nutné rozdělat a připojit k ní specializovaný programátor.

Protože se mi v krabičce z loňska ještě válelo pár součástek, doobjednal jsem zbytek a jal se postavit meziverzi „1.5“ pro experimentování. Je o 5mm kratší než první model a má více součástek ze spodní strany (čemuž jsem se chtěl vyhnout, ale už prostě nebylo místo).

Takže tu to je – velký konektor RJ-12 z horní strany desky s piny pro napájení a další funkce, jako například informaci o poloze ostatních letadel/trackerů v blízkém okolí.

Značnou nevýhodou je výška konektoru, který nebetyčně vyčnívá nad ostatními součástkami a nepěkně přesahuje krabičku. Možností by bylo použití konektoru RJ-45 s nízkým profilem, který je sice o něco širší, ale vlezl by se. To ale přináší jiný problém – nestandardní konektor na kabelu, který v našich končinách není běžně k mání. Třetí možností je použít do desky zanořený RJ-45 (těžko se popisuje), jehož cca třetina je pod PCB, čímž se výška vyrovná. Nepříjemností pak je, že zespodu nemůže být mikroUSB, protože tam žádné zespodu není. Jak to tedy udělat? Nekonečné dilema..

Nový, lepší a vymazlený tracker by tedy měl mít:

  • jiný konektor. RJ-12 nebo zanořený RJ-45?
  • matoucí mikroUSB, které vlastně vůbec není USB?

Těžko rozhodnout.

Jisté je, že většina zásadních komponent bude vyměněna:

  • čínské součástky za ty z legitimních zdrojů,
  • GPS za 33 kanálovou Quectel L-86 se ziskovější anténou,
  • rádio za menší a výkonnější RFM69HCW.

Ze spodní strany bude bluetooth modul pro přímé spojení s PDA (vetšina z rozšírených a používaných nich BT má) pro aktualizaci firmwaru,  případnou konfiguraci a hlavně již zmiňovaná data o poloze okolních letadel.

Konfigurací mám na mysli následující záležitost: V určitých případech, jako například na závodech, může být vhodné vysílat data o poloze s nastaveným do-not-track flagem, případně se může hodit vypnout vysílání i z jiného důvodu. To můžeme obecně udělat dvěma způsoby – z PDA, přičemž by to musel navigační SW podporovat (přepokládám, že do LK8000 by nebylo složité takovou funkci přidat), nebo využít neobsazené piny na RJ-45, ke kterým by se jednoduše připojil třípolohový přepínač zapnuto – dnt – vypnuto. Otázkou je, zda by byla taková funkčnost užitečná, či vůbec vhodná.

Tož poraďte 🙂