Pájecí peklo

Osazování úosmičky šlo přesně tak, jak jsem očekával. Po 10 hodinách pokusů ji tam správně usadit jsem zničil tři integráče a neexistovalo nic, co by mě bavilo míň , než pájení.

Pouzdro QFN24 je velké, nebo spíš malé jak sfiňa – měří jen 3x3mm s pájecími ploškami o rozměru 0.2mm. Už jsem přišel na to, kolik pájecí pasty je potřeba, aby se plošky nespojovaly, plošťenka tam sedí rovně a zdá se, že je i vše správně připájeno, jen ta potvora ne a ne fungovat. Zapojení / schéma se zdá být naprosto v pořádku (prakticky čistě podle datasheetu) a měřákem jsem zkontroloval, že odpovídající kontakty kontaktí jak mají. Jen je velmi pravěpodobné, že jsem ji při pájení vcelku dost přežhavil, což MEMSové senzory údajně nemají moc rády..

Zbytek destičky funguje podle očekávání, především nový spínaný zdroj mě dělá obzvláštní radost. Za povšimnutí taktéž stojí superkondenzátor (C10), který nově zálohuje napájení GPS přijímače.

Na desce jsou celkově tři různé varianty trackeru. V závislosti na osazení na ní vznikne model „A“ napájený z 12V pres mikroUSB kontektor, model „B“ s vnitřní baterií, nabíjený přes ten samý uUSB a konečne model „A“ s konektorem RJ45, který ovšem potřebuje vyrobit druhý tišták s výřezem v místě P7 (proto je tam tolik místa),

Takže ted je třeba sehnat způsob nebo někoho, kdo bude schopen osadit akcelerometr a můžeme se pustit do hromadné velkovýroby! 🙂