Autor: ibisek

Se vzrůstající závodnickou horečkou, tempem příprav na Plachtařské mistrovství regionů 2017 v Křižanově a hlavně rychle blížícím se termínem přišel nápad postavit trackery pro závody.

Jal jsem se tedy dávat dohromady vše potřebné, především tedy součástky. A tam jsem opět drsně  narazil. Tentokrát naštěstí ovšem ne s dostupností, ale jen s dodacími lhůtami. Předpokládal jsem totiž, že „Overnight shipping“, jak jej Arrow inzeruje znamená doručení přes noc. Ve skutečnosti se balíček potuloval kolem zeměkoule dvacetkrát déle a tak jsem stihnul termín závodů jen tak tak. Musím však uznat, overnight shipping skutečně fungovalo, ovšem tak, že zásilku poslali každou noc (většinou letadlem) někam jinam 🙂

Protože jsem již neměl k dispozici Laďovu 3D tiskárnu, musel jsem se uchýlit k jiné, záložní, a to znamenalo i používat zbytky různých materiálů různých kvalit a vlastností. Tím vznikla i závodnická série trackerů z bílého ABS a deklíků různých barev, aby krabičky byly trošičku veselejší. Šroubky z mikroskopu již došly, změnil jsem tedy návrh tak, aby šel deklík do krabičky vlepit. Zobáček na zacvaknutí by byl lepší, ale tak malý detail už tiskárna není schopná udělat.

Zde přišel na řadu i průsvitný materiál PETG (polyethylene terephthalate glycol-modified). Nedal se se však vyhladit acetonem, brousit tak, aby zůstal průsvitný a rozumně lepit, tak jsem nakonec zůstal u bílého ABS na krabičky a červeného, zeleného a modrého ABS na deklíky.

Původní mini-usb konektor na krabičce jsem zaměnil za pevný kabel, protože u některých trackerů docházelo k uvolňování konektoru z krabičky. Na druhé straně bylo ponecháno napájení z USB „power banky“ přes klasický USB-A konektor. To, co se mi na začátku jevilo jako nevýhoda – dvě věci volně spojené kabelem, se nakonec ukázalo jako dobrá věc – baterie se dá schovat někam do kapsičky či pod batoh, krabička trackeru se umístí do centroplánu navrch hromady věcí tam uskladněných a jak organizátoři, tak závodníci jsou spokojeni.

Osm nových trackerů se tak dostalo mezi závodníky, kde spolehlivě sloužily až do poslední disciplíny, posleního přistání a prvního vypitého Antoše.

Na přelomu dubna a května se už pomalu schylovalo k bombastickému úspěchu – první tišťák (z deseti) byl osazen, rozfungován a dokonce zaletěn jedním okruhem ve Foxovi. Zbýval poslední krok ve vývoji, který se však ukázal být tím, který měl být jako první – do jaké krabičky tracker zapouzdřit?

Úchyty na pcb byly navrženy především pro uchycení protiváhy antény ze spodní strany desky. Rozměry se nevejdou do žádné známé a dostupné krabičky, případně existující krabičky jsou buď strašlivě hamatné (rozuměj velké a ošklivé), nebo neskutečně drahé (a pořád taky veliké / tlusté, e.g. Fischer elektronik AKG 55 24 xx – tu jsem koupil a ne, není to ono).

Čirou náhodou šel kolem kamarád Laďa a ríká – „Vole, co řešíš, já ti ji vytisknu!“ A tak jsme začali pasovat destičku trackeru do krabičky ze 3D tiskárny.

Naproprvé to nebylo úplně ono, ladili jsme materiál (PLA nebrat, ABS, ASA, později i experimentálně PETG) a hlavně způsob, jak držet odděleně tišťák od kovové protiváhy, aby se na desce nic nezkratlo. Zároveň bylo i potřeba krabičku nějak zavřít, k čemuž sloužily tři dvojky šroubky vykuchané z ukořistěné kamery k mikroskopu. Šedý ASA (acrylonitrile styrene acrylate) se rychle chytil jako kvalitní a vysokým teplotám odolávající materiál a tak první dvě krabičky létají v této podobě.

Boj byl taky sveden s anténou. GPS modul je na desce připájen naležato a měl by směřovat nahorů k obloze, potažmo vesmíru. Proto musí být krabička umístena GPS anténou ve stejné poloze („obrázkem nahoru“,  ve starších verzích obrázkem dolů – je to tam napsané). Anténa OGN rádia by však zase měla být polarizována stejně jako anténa přijímačů, takže svisle – je potřeba sehnat anténu s kloubem.

To se mi podařilo až po téměr roce hledání, čirou náhodou při návštěvě Ampéru 2017, kde vystavovatelé nechtěli pochopit, že si ji chci odnést již dnes a ne ji objednávat někde z eshopu a čekat na ni týden..

Ale je dokonalá, no ňi? 🙂

Dubnové debugování postupně přešlo v highway to hell. Už přes dva týdny je tam někde problém s SPI a schovává se tak dobře, že ani kolega MacGyver ve spojení s Chuckem Norrisem by měli problémy.

Za všechno může kvapný přechod z F042 na F103 a s ním související změna architektury a přepisování knihoven. Nasadil jsem vše co mám a ještě jsem si půjčil, ale furt nic. Na starém to jede, na novém ani ťuk. Ani bž.

Asi se dám na včelaření..

První prototyp vznikl v dubnu 2016. Zpočátku byl postaven na mikrokontroleru ATMEGA8. Jakmile se však kód nevlezl do do paměti, musel jsem vše presunout kod na ATMEGA328 (na kterém je postaveno i Arduino) – byla to doba boje s registry časovačů, SPI a I2C, které se mezi řadou 8 a 328 celkem dost zákeřně liší, a to především v nepatrných detailech..

Dva trackery v drátované podobě s radiomoduly na dlouhých nožičkách jdou spatřit v popředí.  Čtvrtvlná drátová anténa čučí nahoru, téměř půlvnou protiváhou se stala jedna z noh. První tracker stále ještě s M8 codebase, druhý již na M328. Byl to lehce chaos, ale účel světí prostředky, nebo ne?

Ostatní klubka drátů v pozadí jsou další prototypy,  pokusy, úkroky bokem, logický analyzátor, programátory a různé spojky a propojky.

A protože vše fungovalo, bylo načase dostat tracker do letadla.

Univerzální napájení z USB kabelu zůstalo až dodnes, nicméně ostatní komponenty (kromě rádia) byly vyměněny za jiné. Především GPS modul od „pekárníka“ z Křižanova, tlakový senzor z pokusného variometru, univezální destička z tvrzeného papíru a krabička od mýdla.. byl a je to prostě prototyp 🙂 Tracker se však výtečně osvědčil  a funguje dobře a spolehlivě.

Pod kumuly, dekou i v čisté jej dnes můžete spatřit pod výsostným znakem „PK“.